Vše co mě baví...

SIRENETTA Z ROPNÉHO TANKERU

 Je, není …… žil byl jednou jeden mořský potápěč, který zabloudil a už zůstal na do smrti v hlubinách toho nejšpinavějšího oceánu. Žil v ropném tankeru se svými krásnými pěti dcerami a jejich matka je lovec perel. Sirenetta, nejmladší ze všech dcer měla špatný život, protože kvůli znečištěné vodě a nadměrné radioaktivitě jí narostla ocasní ploutev, její sestry se jí neustále smály a utěšovalo jí jen to, že si mohla zazpívat, její hlas byl rockový zněl jako elektrická kytara. Když si Sirenetta prozpěvovala znamenalo to, že se vydává na skálu, jmenovala se skládka námořníků, která vyčnívala z oceánu. Vyhlížela na vraku peugeotu 206 lodě. Toužila po shledání lidí. Jednou takhle vysedávala v den svých narozenin až do odpoledne . Její otec se strachoval, proto pro ni poslal delfína na tužkové baterky. Mořský potápěč jí dal k 15 narozeninám dýchací zařízení – dcera měla strašlivou radost hned si ho nasadila, políbila otce a vrhla se nad hladinu. Když byla už u skládky uviděla loď, rychle se schovala a pozorovala muže, který se věnoval práci na pc. Říkala jsi ,, tak ráda bych si sním popovídala“. A koukla se na svůj ocas. Najednou se zvedla obloha a začal vát silný vítr. Loď se zakymácela a spadnul do vody syn prezidenta, který si užíval na jachtě oslavu narozenin. Sirenetta skočila z vraku a snažila se ho zachránit, ale muž byl v bezvědomí, dávala mu první pomoc. Až po chvíli uviděla pláž, přístav i ponorky, které tam byly zakotvené. Mořská panna se zaradovala a rychle plavala jako torpédo k přístavu. Nechala ho tam ležet, ať se o něj už postarají jiní! Mladík jí však nemohl spustit z očí. A volal za ní ,, Děkuju vám za záchranu mého života“ . ,,Jak nádherné byly ty hrozné hodiny v bouři, kdy jsem bojovala se živly“. Sama pro sebe si říkala Sirenetta . Blížila se už k otcově paláci, ale sestry na ní vybafly a ukazovali jí nový navigační systém a i věděli kde právě ona byla a co dělala. Jejich sestra se zděsila a plavala do skladu torpéd, kde pobývala několik dní. Myslela na muže, kterého zachránila a přála si se s ním setkat . Pomoci jí mohla jen chobotnice, která se naučila mluvit, pomocí chirurgického zákroku. Sirenetta se za ní i přes veliký strach vydala. Při setkání s hlavonožcem se jí zeptala, jestli by šlo vyměnit ocasní ploutev za pár noh. Chobotnice povídá ,, Ano, šlo by to, ale budeš trpět, jako když ti upír saje krev a pokaždé , když položíš nohu na beton, či na asfalt, ucítíš hroznou bolest, a nebudeš vůbec mluvit i to obnáší mé kouzlo“. !!!!! Čarodějka jí podala nápoj v plastu od petláhví. Sirenetta ho hned uchopila, nečekala ani minutu evropského času a napila se. Najednou se ocitla na hladině oceánu. Hroznou bolestí omdlela na pláži kde syna prezidenta zanechala, když se probrala uviděla, že se nad ní usmívá tvář, kterou milovala. Když se probrala, řekl jí ,, Neměj strach ! si v bezpečí. Odkud jsi“? Mořská panna však už byla němá a nemohla odpovědět. Mladý muž pohladil její mokré tváře celé od speciálního make- upu pro ti vodě a řekl ,,Vezmu tě na náš prezidencký palác a postarám se o tebe“. Sirenetta nosila krásné modní šaty né už co přineslo moře, ale opravdové značkové. Muž jí měl rád a zahrnoval ji pozornost, jeho srdce však patřilo jiné, té která ho spatřila na pláži po bouři. Dcera potápěče cítila v srdci kámen, který nešel odoperovat ani tím největším chirurgem. Po pár týdnů se neznáma dáma se synem prezidenta vdala. Byl pro to uspořádán veliký výlet tou nejluxusnější jachtou, kterou oko spatřilo. V noci Sirenetta uplakaně vyšla na palubu chtěla skončit svůj život, ale najednou uslyšela výkřiky ve tmě. Uviděla své sestry a jedna z nich drží v ruce zlatý tesák. Sestry jí povídají ,, Uchop ten nůž a zabij do úsvitu budoucího prezidenta, jestli tak učiníš proměníš se zpátky na mořskou pannu s ocasním poutví jakou si měla dříve“. Sirenetta jako v omámení sevřela nůž jako robot zbraň a vstoupila do kajuty novomanželů. Dívka pohlédla na tvář muže a jemně ho políbila a vyběhla zpátky na příď lodi. Zahodila kudlu do moře. Pak se pohledem rozloučila se světem, který opouštěla, a ponořila se do smradlavé a radioaktivní vody, připravená se proměnit v chemikálii ve vodě. V tu chvíli jí něco nadnášelo a ona mířila do nebes, které byly ultrafialové a šedé od výparů komínů. Uslyšela šepot a zeptala se už svým hlasem ,, Kdo jste“? Ženský hlas odpověděl jsem vzdušná víla stvořená emisemi a imisemi z lidského světa. Pomáhám lidem i tobě a vítám tě u nás……………… Zazvonily sirény a pohádko – sci-fi je naštěstí konec .!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! - UHÁDLI JSTE CO JE TO ZA POHÁDKU PŘEPSANÁ DO SCI- FI???? ODPOVED´ NAJDETE VE SLOŽCE ,,ODPOVED´,,