Vše co mě baví...

Petr I.Veliký

Rusko  v 18. a 19. století

Po vymření dynastie Rurikovců v roce 1598 zavládl v Rusku chaos a trval po celé 17. století. Politika prvních romanovců nejenže nezměnila jeho obraz na mezinárodní scéně, ale ještě více oddálila Rusko od zbytku Evropy. Na přelomu 17. a 18. století byl carský stát jedinou evropskou zemí, v němž neexistovala univerzita, nefungoval parlament a závislost venkovského lidu na bojarech, tedy šlechtě, se velmi podobala otrokářskému systému ve středověku.

Petr I. Veliký- Vládce a reformátor

V roce 1682 na trůn usedl ,,druhý,, car Petr I. Veliký. Zpočátku musel řídit stát spolu s bratrem, ,,prvním,, carem Ivanem V. Alexejevičem, navíc žil se svou matkou Natálií Naryšjinovou ve vsi Preobražanskoje nad Kluznou pod přísným dohledem starší sestry Sofie Alexejevny, která jako regentka de facto vedla stát a zároveň stála v čele bojarské dumy, opírajíc se o rady knížete- reformátora Vasilije Vasiljeviče Golicyna (1643-1714).

V roce 1689 se pokusila Sofie vyprovokováním povstání střelců odstranit Petra z cesty, avšak výsledkem akce bylo naopak vyhnání nenáviděné regentky a její internace v Novoděvičím klášteře v Moskvě. Slabomyslného Ivana politika vůbec nezajímala a Petrovu počínání jen lhostejně přihlížel. Ten na radu svého učitele Holanďana Francise de Timmermana zahájil studia přírodních věd. Vrozená zvědavost ho také přivedla do cizinecké čtvrti Moskvy, obývané především Němci. Kromě neznámých věcí tam na něj čekalo množství informací ze světa. Car Petr brzy pochopil, že klíčem k úspěchu Ruska je získání přístupu k Černému moři. A Baltu a vytvoření vlastní flotily. Problémem však bylo, že přístup k Černému moři byl obsazen Turky a krymskými Tatary, Balt byl zase v rukou Švédů a Poláků. I když ruský panovník vyznával pravoslaví, spojil se na tři roky proti Turecku s Benátkami a Rakouskem a v červenci roku 1696( tažení v roce 1695 bylo neúspěšné) dobyl přístav v ústí Domu do Azovského moře a založil pevnost Tagalog. V roce 1696 zemřel těžce nemocný car Ivan a Petr se stal jediným vládcem obrovské země.Černé moře však bylo i nadále pro ruské lodě nedostupné , i když jeho flotila byla složená z 31 větších plavidel a kolem 1 700 malých lodí a šalup.

   Petr I. Se nikdy nezabýval náklady plánovaných kroků. Rolníci byli násilím donuceni pracovat na stavbách opevnění nebo v přístavu a loděnici v Taganrugu, mladí šlechtici museli odejít na Západ studovat moderní vojenské metody a získávat poznatky o manufakturní výrobě a mezinárodním obchodu. V roce 1697 vyrazila z Ruska na Západ velká diplomatická mise, tzv. velké poselstvo, jejímž cílem bylo oživení rozpadající se protiturecké koalice. Její členové se v té době soustředili více na soupeření Habsburků a Bourbonů o španělský trůn než na válku s Vysokou portou. Mise, vedené admirálem Lefortem, se osobně zúčastnil také car Petr I. Během cesty používal krycí jméno Petr Michajlov, vystupoval jako sluha Lefortův a příležitostně pracoval jako tesař v loděnicích v Zaardamu a Amsterodamu. Navštívil většinu hlavních měst v severozápadní Evropě, nahlížel do pracoven vědců, aby poznal jejich tajemství. Zároveň navázal osobní styky s anglickým králem Vilémem III. Oranžovským, braniborským kurfiřem(později pruským králem), Fridrichem III., císařem Leopoldem I. a polským králem Augustem II., s nímž se v městě Rava- Ruska spojil proti Švédům. V roce 1699 Petr I. podepsal mírovou smlouvu s Tureckem v Karlovicích a o rok později zahájil proti Švédsku, v jehož čele stál Karel XII, severní válku. Po 21 letech bojů konečně uskutečnil svůj plán a získal přístup k Baltskému moři a na základě míru z Nystandu (1721) připojil k Rusku celé Estonsko, Litevsko, Ingrii, Karelii s důležitým městem Vyborg. Dávno předtím zahájil stavbu Petropavlovské pevnosti (měla chránit ruské pobřeží Baltu) a pokračoval ve výstavbě nového hlavního města Ruska, Sankt Petěrburgu(založen 1703). Během bojů se Švédy, v roce 1711, přišel prutským mírem s Tureckem (spojenci Švédů) o Azov. Vítězství v severní válce mu však v roce 1721 přineslo získání titulu imperátora a Rusko bylo prohlášeno za impérium.

   Ještě během severní války Petr I. Veliký reformoval prakticky všechny oblasti  života v Rusku, čímž jeho země získala úplně novou tvář. Zrušil bojarskou dumu a roku 1711 ji nahradil vládnoucímu senátu (9 členů), který během nepřítomnosti cara řídil celý stát. Místo bývalých příkazů- úřadů s nejasnými kompetencemi zavedl v letech 1718-1721 kolegia , vybudovaná po vzoru západoevropských ministerstev. Významný úspěch Petra I. byla reforma písma a zavedení zjednodušené formy azbuky, tak zvané graždanky. Panovník také navrhl nové, jednotné rozdělení státu na 12 gubernií.Mezi největší zásluhy císaře patří také založení lékařského učiliště v Moskvě, inženýrské školy v Moskvě a námořní Akademie v Petěrburgu.

   Po celý život se car Petr I. Zajímal o vědecké   objevy; sám řídil například pitvy a účast na nich přikazoval svým dvořanům. Metodou striktních přikazů a zákonů se pokoušel o modernizaci všech oblastí života Rusů. Bojarům přikazoval holit si plnovousy a kouřit tabák, zavedl zásady společenského chování v závislosti na denní době.

   Petr I.Veliký zemřel v roce 1725 a zanechal po sobě flotilu 1 104 lodí, včetně 146 fragat. Během jeho panování bylo vyrobeno více než 250 tis. Pušek, několik desítek tisíc pistolí a více než 3 500 děl. Tak byly položeny základy pro další expanzi carského impéria.

Shrnutí: 

:…Petr Veliký, známý též jako Petr I., Petr Alexejevič (9. června 1672 v Moskvě – 8. února 1725), byl ruský car od roku 1682, fakticky vládl od roku 1689 až do své smrti. Nejprve formálně vládl společně se svým chorým nevlastním bratrem Ivanem V., v roce 1689 se ujal skutečné vlády, samotným vladařem až po Ivanově smrti roku 1696. Roku 1724 se spoluvlády nad Ruskem ujala jeho žena Kateřina I. Petr Veliký proslul svou snahou poevropštit Ruskou říši, a to v politickém, ekonomickém i kulturním směru. Rusko za Petra Velikého vstoupilo mezi skutečné evropské velmoci.